Hmoždinky místo čípků

Výrobci takových hmoždinek, strčte si je do prdele!


Vrtám otvor pro stropní držák na bicykl. Nemám zachytávač prachu ani vysavač. Je 35 °C. Moje zpocené tělo a především obličej fungují jako lapač cihlové drti. Naštvat mě (ještě víc) není těžké. Do otvoru precizně vyvrtaného vrtákem předepsaného průměru zasouvám hmoždinku dodanou v balení. Je to ta na obrázku vpravo, v tu chvíli vypadá jako ta vlevo. Tvrdý plast drží v otvoru silou vůle. Pokusím se do něj zašroubovat vrut. Hmoždinka se protáčí. Tlačím na vrut, aby se hmoždinka zasunula hlouběji, třeba se o něco zachytí. Povedlo se. Vrut si razí cestu hmoždinkou. Ta je idiotsky dělená podélně jen na půlky, tudíž vrut nevystředí (něco jako rovná drážka v hlavě vrutu vs. křížová). Vrut kdesi v hloubce otvoru vyjíždí mimo hmoždinku, která tak ztrácí kus ze svého už tak mizerného tření. Hmoždinka se i s vrutem protáčí. Zuřím. Napadá mě trefný titulek k tomuto článku. Bojím se, že když to nenapíšu hned, vyměknu. Píšu to o týden později. Stále zuřím. Nevyměkl jsem.

Kdybych měl v zásobě dostatek hmoždinek typu Fischer, vůbec by k tomu nedošlo. Ale jako na potvoru jsem se do práce,  kterou jsem rok odkládal, pustil zrovna ve chvíli, kdy jsem měl o jednu méně, než bylo potřeba...